Valentýnské kouzlo...

Bloger(ka): pletená-tvorba
Kategorie: Můj obchod
Vloženo: 20. 1. 2014 16:41

Valentýnské kouzlo...

14. února se slaví Den svatého Valentýna

                     

Valentýn (podle kalendáře, ale častěji spíše Valentin) je mužské jméno latinského původu pocházející z výrazu valens, tj. zdravý, silný, ctihodný. Jeho ženskou obdobou je jméno Valentina. V českém občanském kalendáři má svátek 14. února, na který připadá anglosaský Den svatého Valentýna.

Kde leží kořeny tohoto svátku?

Existuje hned několik legend, příběhů a možných souvislostí.

Nejznámější legenda říká, že Valentýn byl knězem v Římě za vlády císaře Claudia II. Gothica (268 –270). Císař Claudius se chtěl stát nejmocnějším panovníkem na světě a budoval velkou armádu, do níž povolával pouze svobodné muže, kterým zakázal sňatky, aby se nechtěli vracet domů ke svým rodinám a byli tak více oddání boji. Kněz Valentýn toto nařízení neuposlechl a páry nadále oddával a obdarovával je květinami ze své zahrady. Byl však zatčen a 14. února 269 popraven u Millvijského mostu na Flaminijské cestě. Tam byl také archeology objeven jeho hrob pod zříceninami baziliky zasvěcené S. Valentini extra Portam. V roce 496 papež Gelasius I. poprvé stanovil uctívání sv. Valentina, a to k datu 14. února. Ve vězení se prý Valentýn zamiloval do žalářníkovy dcery a ještě před popravou ji stihl napsat dopis, který končil slovy „Od Tvého Valentýna“.

Další legenda spravuje o tom, že Svatý Valentin byl biskup z Terni, žil ve 3. století a stal se biskupem. Byl to významný evangelista a misionář a na jeho přímluvu docházelo k zázrakům a nevysvětlitelným uzdravením. Obyvatelé Terni ho milovali. Za Aureliova pronásledování byl uvězněn, mučen a z příkazu prefekta Placida Furiuse mu byla kolem roku 268-269 tajně v noci setnuta hlava. Byl zabit tajně, protože vrahové se chtěli vyvarovat pouličním nepokojům. Pohřbili ho u Flaminiovy silnice. Valentinovo tělo jeho žáci exhumovali a znovu pohřbili za hradbami města Terni.

Avšak někteří učenci se domnívají, že Valentin Římský a Valentin z Terni je jedna a tatáž osoba....

Tyto dvě legendy se opakují v různých obměnách (chlapec je dívka, do které se Valentin zamiluje, žalářníkova dcera je slepá a Valentin ji pomůže, Valentina si domů nepozve Kratón ale sám císař a vyčítá mu jeho křesťanskou víru, zázračně pak Valentin vyléčí dceru prefekta apod.)

Mnoho o nich nevíme, protože starokřesťanské spisy z doby mučednické zanikly - nejen v souvislosti s pronásledováním, ale i kvůli nezájmu nové generace křesťanů, kteří po osvobození Konstantinem Velikým žili v jiné situaci. Vznik starověkého kultu mučedníků od 2. pol. 3. století dosvědčují archeologické důkazy. Z touhy po podrobnostech vznikaly středověké legendy, obsahující zprávy o skutečných mučednících od očitých svědků, postupně překryté jinými zprávami, které popisují různé situace a způsoby mučení. Tyto legendy nabývaly románového charakteru. Z pramenů skutečně vyplývá existence jistého mučedníka Valentina, žijícího na přelomu 2. a 3. století, který zanechal dopis. Dopis mohl obsahovat duchovní radu nebo nějaký odkaz, i když mnozí by raději slyšeli, že šlo o milostné vyznání. Vyloučit to nelze, protože většina kněží i biskupů tenkrát žila v manželství. První celibátní zákon se vynořil až roku 306, ale platil jinak, než jak jsme zvyklí dnes- nařizoval duchovním osobám zdrženlivost v manželství a zakazoval druhý sňatek. O způsobu života tehdejších kněží se zachovaly zprávy především o biskupech, kteří byli na vysoké duchovní a morální úrovni, mnozí zemřeli jako mučedníci. Kněží stáli v čele církevních obcí jako pomocníci biskupů s nižšími pravomocemi a v době svatého Valentina se živili vlastní prací. Vzdělání získávali různými způsoby, někteří vedli poustevnický život.

Původ tohoto křesťanského svátku sahá, ale nejspíš ještě dále a prolíná se s pohanskými prvky, kdy se ve starém Římě 14. února oslavovala bohyně Juno jako ochránkyně plodnosti, manželství a rodiny. Vdaným ženám a matkám se toho dne dávali květin, součástí oslav byla i „loterie“ lásky, která zřejmě navazovala na pohanský svátek Lupercalia. Ten opěvoval bohyni Faunu a boha Fauna - bohy plodnosti, ochránce polí a stád. Vžila se tradice, kdy si lístečky se jmény žen, které je tajně vložily do nádoby, losovali mladí muži. Vznikaly pak páry, které sobě byly vyvoleny na další rok. Řada takovýchto párů končila v manželství. Svátek sv. Valentýna se měl vyvinout právě z tohoto svátku.

A ještě jedna stará víra kolem Valentinova svátku - říkalo se, že svobodná dívka si vezme za manžela chlapce, kterého 14. února spatří jako prvního. Mladí muži, kteří si už vyvolili některou z dívek, podali jí proto hned časně ráno toho dne kytici květů.

14. únor býval také v dřívějších dobách nazýván "miláčkův den". Upomínal na to, že se na polích sázel polní salát, zvaný miláčkův.

Podle historiků může toto datum souviset i s probouzející se přírodou, kdy ptáci začínají své svatební tanečky („toho dne si každý ptáček družku najde“). Ptáci začínají hnízdit a hledat si své partnery na celý život. Má možná i něco společného s dílem Ptačí sněm Geoffreye Chaucera (1340 - 1400), kdy tato báseň byla napsána jako pocta k zasnoubení patnáctiletého anglického krále Richarda II. s princeznou Annou Českou, dcerou Karla IV. Ačkoliv byl sňatek anglického krále s českou šlechtičnou uzavřen z politických důvodů, vzplanula prý mezi manželi veliká láska. Faktem zůstává, že to byl právě Geoffrey Chaucer, kdo učinil ze sv.Valentina patrona zamilovaných.

Ve středověkých hanzovních městech míval Valentinův svátek ještě jeden docela jiný význam: cechy mořeplavců, kupců a řemeslníků i jiná bratrstva se 14. února scházely ke společnému přátelskému stolování. Hanzy byly mocné svazky převážně severoněmeckých měst, jejichž obchodníci se v druhé polovině 14. století sdružovali do tohoto spolku, který měl hájit jejich zájmy. Účinnou a dobře organizovanou vzájemnou podporou získává hanza monopol v dálkovém obchodu na severu Evropy.

Oslavy sv. Valentina se také slaví různými způsoby….

O Valentýnských zvycích čteme v Hamletovi od W. Shakespeara z počátku 17. stol. (jednání IV, scéna 4 se zpěvem Ofélie):

Zítra je svatý Valentin a brzo musím vstát,
aby mě zahlédl u okna a měl mě navždy rád.

Posílání Valentinských pohlednic má svůj počátek v 15. stol., kdy první "valentinku" prý manželce zaslal vévoda Karel Orleánský, jenž strávil po bitvě u Azincourtu v anglickém vězení Tower jako zajatec léta 1415-1442. Milostné básně psal formou rondelu, z nichž přibližně šedesát se jich zachovalo a jsou k vidění mezi královskými listinami v Britském muzeu.

V některých verších si stěžuje…

"Est ce tout ce que m'aipportez
A vostre jour, saint Valentin?"
A to že je všecko, co mi o svém svátku přinášíte, sv. Valentine?
jen naději na nové odříkání?
Prašpatně mě to povzbuzujete o svém svátku k veselosti.
I to nejlepší, co ještě uslyším, pozdrav "bona dies"
je také již jen stará relikvie v starém sametu.
S tím si jděte raději dál.

Tato tradice valentýnek se rozšířila až v 19. století výrobou papírových přání podnikavého Američana Waltera Scotta. Do USA se svátek dostal s evropskými přistěhovalci a dnes patří mezi oficiální státní svátky.

V Anglii se posílají o Valentinově svátku nepodepsané milostné dopisy a příjemce má uhodnout, kdo je odesílatelem. Na jižním pobřeží Anglie a Irska se považuje již za první jarní den 14. únor- svátek sv. Valentina známý jako Valentine's Day.

Ve Francii a Belgii byl od 14. století zvyk vylosovat si Valentina a Valentinu, kteří pak žili celý rok jako snoubenci.

V Německu, ale i v mnoha jiných zemích, se dávají dodnes o Valentinově svátku květiny jako výraz vzájemné lásky, což vyplývá z dávného římského zvyku.

Rakouský historik Julius von Schlosser (1866 - 1938 ) se zmiňuje o obyčeji, kdy mladíci kladli v předvečer svátku svým vyvoleným na okna "love knot", což byla stužka nebo šňůrka stočená v kličky nebo uzly.

Od počátku 20. století je však tento svátek silně zkomercionalizován.

V den sv. Valentina si můžete v Praze na Vyšehradu prohlédnout zajímavost, kterou se podařilo nalézt při opravách pražského Vyšehradu ve starém depozitáři Kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla, a to čtyři barokní relikviáře, z nichž jeden v sobě skrýval část lopatkové kosti, která nejspíše podle odborníků patří svatému Valentinovi. Relikviáře pocházely z původní barokní výzdoby kostela a byly zřejmě odstraněny při regotizaci chrámu v letech 1885-1903. Na lopatce bylo restaurátory nalezeno na malém proužku nalepeném na relikvii světcovo jméno. Podle odborníků je vyšehradský ostatek asi největší, který se dostal za hranice Itálie. Otázkou však zůstává, ze kterého ze sv. Valentinů kost pochází.

Ať už Valentýna slavíte nebo ne je jen na Vás.

Příjemné počtení a krásného Valentina všem zamilovaným přeje Kateřina!

                                 

Zdroje: mé znalosti a slohová tvorba a….

http://www.prostor-ad.cz/svatky/valentin.htm

http://www.abcsvatych.com/

https://lenkat.signaly.cz/1102/co-ma-svaty-valentin-spolecneho