Den BLBEC - aneb jak jsem se k přáníčkům dostala

Bloger(ka): aathma
Kategorie: Tvorba a výroba
Vloženo: 13. 10. 2014 22:04

Hezký podzimní večer,

i já obohatím tyto stránky příběhem, jak jsem se k tomu co dělám dostala.

Není tomu až tak dávno, co jsem po několika užasných letech objevování světa, zacvakla kufr a vrátila se zpět na rodnou hroudu. Svět jsem opravdu probrázdila křížem krážem a určitě o tom později písnu více. Jednoho dne jsem však v odrazu zrdcadla potkala ženskou, které pomalinku ale jistě, vyskakují vrásky. No jo, nemládnu a možná je čas se trošku usadit, přece jenom nechci, aby mi ujel vlak. A tak se z rozlítané letušky v exotických zemích stala asistentka v Česku.
Po pár měsících jsem si ale začala klást otázku, zda jsem se nějak neusadila až moc. :-)
A tak se rozhlížela po různých tancováčkách, zapsala jsem se na hodiny tenisu, adoptovala psa....ale pořád jsem jaksi nedávala průchod těm všem nápadům, co jsem měla v hlavě.

A jak jedno přísloví říká, že ode dna se nejlépe odrazíš...po pár docela nepříjemných dnech přišel i onen den: den ještě horší - den BLBEC! Od samého rána, co šlo, tak se po...ale vše to vygradovalo až po obědě. V ono odpoledne k nám do práce přijela televize natáčet příspěvek do jednoho pořadu. Mé představy o natáčecím štábu se plně rozplynuli, když jsem viděla, že se na jednání s ředitelem hrne banda čtyř 20-ti letých lidí, kteří maj na sobe oškubané kraťase a v ruce úplně stejnou zrdcadlovku jako já doma.

Obvykle fandím mladým talentům, ale tentokrát to bylo jinak. Po tom, co jsem jim nabídla kávu a občerstvení, jsem měla na sebe vztek, ale ohromný vztek. Byla jsem naštvaná na sebe, že i já mám plnou hlavu nápadů a že přitom, co ostatní se věnujou tvorbě čehokoliv, tak já tady chodím a vařím kafe.
No jo a v tom vzteku to najednou všechno šlo...ještě ten den jsem odeslala mejl do galerie na výstavu mých fotografií a začala se poohlížet po možnostech studia.
Večer jsem zapla počitač, už ani nevím na co jsem se to potřebovala podívat, ale "vybaflo" na mě video, kde paní vyráběla přání - a já už pochopila, že to je ten první krok. :-)
Ještě ten večer jsem objednala první sadu razítek a inkoustů. Na balíček jsem čekala jako malé dítě.
Hned to odpoledne, co jsem "zázračnou krabičku" obrdžela, vznikla první přáníčka:
 

 Od toho dne přikupuju razítka, řezačky, razidla, embossuju, zkouším různé novinky a blázním s přáníčkama.
Vzhledem k tomu, že je neustále se co učit a co zdokonalovat, zdá se to jako svět neomezených možností.

Do toho mi dal ještě někdo do ruky barevné pastely a já udělala pár tahů... a lidem se ty moje díla docela líbily.

Dnes je tomu tak, že přáníčka i obrazy si lidé kupují v malých milých obchůdkách v okolí a předávají tak dál stejnou radost jako mám já při jejich tvorbě.

Důvod proč jsem tohle všechno vlastně sepsala bylo všem říct, že den blbec může být užitečný!!!
Když už Vás teda nějaký ten blbý den potká, nic si z toho nedělejte, příjdou lepší!!